Soutok Vltavy a Berounky byl významným obydleným územím již před naším letopočtem. Na vrchu Hradiště, ležícím za řekou Vltavou naproti dnešnímu centru Zbraslavi, leželo od 2. století př. n. l. až do 2. století n. l. keltské oppidum Závist. Archeologické průzkumy z let 1963–1990 odhalily nálezy opevnění městského charakteru, které zahrnuje předhradí, obytné budovy, dílny a svatyně. Průzkumy ukazují, že původní menší osada se později rozrostla přes Břežanské údolí na protější vrch Šance. V dobách největšího rozmachu činila kapacita oppida až 40 000 osob. Oppidum Závist bylo největším oppidem ve střední Evropě a hlavním sídlem keltské moci v Čechách. Kopec s pozůstatky valů opevnění je dnes národní kulturní památkou.
Obrázek 1 – Plán keltského oppida Závist na vrchu Hradiště, zdroj: Památkový katalog (https://www.pamatkovykatalog.cz/hradiste-a-keltske-oppidum-zavist-12884941)
Obrázek 2 – Letecký pohled na archeologické nálezy zbytků oppida Závist, zdroj: https://www.dolnibrezany.cz/keltske-oppidum-zavist-hradiste/d-5502
Obrázek 3 – Archeologické nálezy základů staveb keltského oppida, zdroj: https://www.dolnibrezany.cz/keltske-oppidum-zavist-hradiste/d-5502
Zbraslav se stala významným místem českých dějin od druhé poloviny 13. století, kdy zde byl nejprve králem Přemyslem Otakarem II. vybudován lovecký hrádek a později jeho syn Václav II. založil v roce 1292 na místě původního hrádku cisterciácký klášter (latinsky nazývaný Aula Regia – síň královská). Klášter brzy nabýval na významu, stal se centrem politiky českého státu a jedním z největších klášterů v zemi.
Do nově založeného kláštera bylo přeneseno pohřebiště vládnoucího rodu Přemyslovců. Postupně zde bylo pohřbeno mnoho členů královské dynastie včetně Václava II., Václava III. a také Elišky Přemyslovny, která byla hlavní mecenáškou dostavby kláštera na počátku 14. století.
Po změně vládnoucí dynastie klášter ztratil na významu a během husitských válek v 15. století byl pobořen.
Dnešní hlavní ulice vedoucí podél zájmového území je pojmenována po Elišce Přemyslovně, která se významně zasloužila o rozvoj kláštera ve Zbraslavi.
Obrázek 4 – Areál dnešního zámku Zbraslav na vedutě z 18. století, zdroj: převzato od Jiřího Kuthana: Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách
Obrázek 5 – Lovro Janša: Zbraslavský klášter při pohledu od Vltavy, lept z 19. století. zdroj: Artaria und Comp
Velkou zkázu utrpěla Zbraslav ve třicetileté válce – město bylo vypáleno a z obyvatel nezbyl téměř nikdo. Klášter byl zcela zničen.
Od 17. století se Zbraslav stala městysem.
Na počátku 18. století započala barokní přestavba areálu kláštera a celkový rozkvět trval až do roku 1785, kdy byl klášter zrušen nařízením Josefa II. a byl pronajímán soukromým majitelům. Nejprve zde byl cukrovar, později i výrobna chemikálií.
Ve struktuře městské části je v mnohém dodnes patrné uspořádání původní obce z konce 18. století – hlavní ulice včetně ulice Elišky Přemyslovny podél zájmového území, náměstí a původní jádra menších obcí, dnešních částí Zbraslavi jako Lahovice nebo Žabovřesky.
Poté, co zbraslavské panství zakoupil šlechtic Oettingen–Wallerstein, který později mimo jiné v prostorách kláštera otevřel průmyslovou školu, se oblast opět hospodářsky zvedla.
Řešené území „Nad Kamínkou“ spadalo v této době pod katastrální území Záběhlic (dobový název Zabehlitz) a fungovalo jako zemědělsky obdělávaná půda. Oblast měla místní název „nad Kralownau“ a její podobu lze vidět na mapách stabilního katastru z roku 1842 (obr. 3).
Dnešní ulice Nad Kamínkou navazuje na starou cestu spojující bývalou obec Záběhlice, a hlavní silnici ze Zbraslavi na jih, která vedla v trase dnešní ulice Elišky Přemyslovny.
Obrázek 6 – Mapa stabilního katastru z roku 1842 ukazuje Zbraslav a tehdejší samostatnou obec Záběhlice – "Zabehlitz", zdroj: dveprahy.cz
Zbraslavské panství koupil v roce 1910 Cyril Bartoň z Dobenína, který obnovil průmyslovou činností značně poškozený klášter i celé centrum městečka. Opatský dům v klášteře byl přeměněn na soukromý zámek pro rodinu Dobenínů. Zbraslavský Sokol otevřel v roce 1930 tělocvičnu.
Pro Zbraslav to bylo období zlomu, které přineslo odklon od průmyslového charakteru města a návrat k někdejší kráse. Výstavbou železnice a rozvojem paroplavby se Zbraslav výrazně přiblížila Praze a počet obyvatel se začal zvyšovat. Největší stavební rozmach přišel v období od počátku 19. století do konce první republiky.
V roce 1924 byly ke Zbraslavi připojeny Záběhlice a osada Žabovřesky, čímž se obec výrazně rozrostla, jak je patrné z obrázku 6.
Za první republiky byla Zbraslav významným výletním cílem díky obnoveným památkám a krásné přírodě.
Obrázek 7 – Výškopisný plán hlavního města Prahy s okolím z let 1920–1924, zdroj: dveprahy.cz
Území mezi starým centrem Zbraslavi a Záběhlicemi a Žabovřeskami bylo poměrně rychle zastavěno, čímž se původní osady ještě více propojily se Zbraslaví, jak je patrné z obrázku 7 a 8.
Zbraslav byla od roku 1967 jmenována městem, v roce 1976 byla připojena k Praze v rámci městské části Praha 5 a od roku 1990 tvoří samosprávnou městskou část Praha-Zbraslav. Lahovice byly samostatnou obcí až do svého připojení k Praze v roce 1968.
Zbraslavský zámek byl až do konce 19. století pronajímán pražské Národní galerii jako výstavní prostor.
Okolí řešeného území se do dnešní podoby vyvinulo v průběhu konce 20. století. Vznikla panelová sídliště a zájmové území sloužilo jako průmyslový pozemek, na němž stály budovy ve stylu hangárů. (Obrázky 8 a 9)
Obrázek 7 – Ortofoto mapa Zbraslavi z roku 1953, zdroj: dveprahy.cz
Obrázek 8 – Ortofoto mapa Zbraslavi z let 1988–1989, zdroj: dveprahy.cz
Obrázek 9 – Ortofoto mapa Zbraslavi z roku 1996, uprostřed řešené území „Nad Kamínkou“, zdroj: dveprahy.cz